Pomáhej nám, Merline.. - Kapitola čtvrtá - 2/2

11. listopadu 2012 v 3:20 | Eileen |  Pomáhej nám, Merline...
Poslední kapitola!
Pokud tohle čtete, pravděpodobně jsem už hoodně daleko, možná někde v Rusku, Anglii nebo Izraeli.
Malá připomínka předchozích upozornění: Děj a konec byly předem určeny!
Nelíbí se vám zpracování: Podívejte se na čas zveřejnění, na text, znovu na čas a znovu na text. Bylo to dopsáno ve 3:17 dívkou, která by vraždila pro hodinu spánku, ale obětovala se pro vás! Myslete na to!
Nelíbí se vám děj: Váš problém
Nelíbí se vám můj blog, můj styl psaní...: dvě možnosti: a) nahoře je takovej červenej křížek, a když ho stisknete, budete mít klid!
b) pokud máte problém, napište to na kus papírku, ten dejte do obálky a strčte si ho za klobouk ;)
P.S: V případě zájmu může být napsán epilog (nebojím se to sem napsat, protože vím, že zájem nebude ;DD)



Propletla se mezi stromy a došla na mýtinu nedaleko kraje lesa. Ozval se hluboký, hrdelní smích. "Říkal jsem ti, Dolohove, že přijde..." Maskovaný muž zvedl hlavu. "Tak jsi měl pro jednou pravdu a štěstí, Kenwiku...Sice to nevypadá, že tu bitvu vyhrajeme, ale s ní bychom mohli..." kývl na nějakého smrtijeda, "Dojdi pro ní..." "My Hermionu nedáme!" ozvalo se ze stínu a po jejím boku se objevily další postavy. "Co to má znamenat? Kenwiku, co tady dělají brumbálovci??!" Zalapal po dechu velitel akce. Blonďatý, vysoký muž zamrkal a pohlédl na kudrnatou dívku, která se začínala probírat z transu. "Nařídil jsem jí, aby přišla sama...ale asi...museli jí sledovat.." zamumlal tiše, zatím co členové Fénixova řádu začali vytahovat hůlky. "Blonďáka nechte žít..." zašeptal svým lidem Remus a těmito slovy začal boj...


* * * *

Běžel po chodbě. Vše ho pořád bolelo, ale pohánělo ho vědění, co se stane, jestli přijde pozdě...Po chvíli uslyšel zvuky z Velké síně. Už však žádné svištění kouzel, rozbíjení zdi, nebo výkřiky raněných. Po chvíli došel k Velké síni a nahlédl dovnitř-už se nebojovalo, na zemi leželo několik mrtvých, lidé si rozrušeně povídali o svých zážitcích, úmyslech a teoriích, a někteří byli prostě zticha. Po krátkém zvážení možností a vyhodnocení situace se vydal k temným stromům Zapovězeného lesa.

Pod nohami mu křupaly křehké větvičky, zatím co se snažil po paměti dostat na mýtinu, za kterou končila protipřemisťovací bariéra. Zaslechl hlasy. To byl Remus! Pomyslel si a rychle se začal drát houštím za hlasy. Ne, ne! Nesmí se stát co se stane!

*****
Tonksová klečela u zemdlelé Hermiony, Kingsley se díval na Remuse a ten mířil hůlkou na svázaného blonďatého smrtijeda, který se zoufale snažil vymanit z provazů. Musela to být vtipná podívaná. Ale ne situace..."Myslíš, že je to dobrý nápad, Lupine?" Optal se druhý kouzelník a ohlédl se na svou nastávající, které se podařilo probrat kudrnatou dívku a nyní jí pomáhala vstát. "Vím co dělám, Pastorku...Žádná kouzelnická smlouva by tohle nevydržela, snad krom černé magie," odsekl naštvaný vlkodlak. "Co se děje?" Zapojila se do debaty již vnímající Mia. "Tenhle grázl zaplatí za to, co jste ty a tví spolužáci kvůli němu prožili! Avada Kedavra!"
*****

Skrze stromy zahlídl Remuse mířícího hůlkou na zem. "...žáci kvůli němu prožili! Avada Kedavra!" Vše bylo ztraceno..."Ne!"

*****
"Ne!" ozvalo se za ním, ale z jeho hůlky už vyrazil zelený paprsek a zabořil se smrtijedovi do hrudi. Sklopil hůlku a otočil se za hlasem. Stál tam Snape, zaražený na místě, s rozšířenými zorničkami a nataženou rukou. V tom se Hermiona strašně rozkašlala a s rukou na hrdle sklesla na kolena, nepřestávajíc kašlat. Remus se na ní otočil, zatímco Snape už klečel u ní a zlehka jí pokládal na zem...
*****

Pomalu spustil ruku k tělu. Během vteřiny byla dívka na kolenou a nemohla dýchat, kašel se proměnil v lapání po dechu. Dvěma kroky byl u ní. "Hermiono, ...to ne...!" "Oddaným... sluhou musíš být, bez svého.... pána nemůžeš žít..." zachraptěla dívka a znovu zalapala po dechu. Jemně jí položil za zem. "Nesmíte zemřít, slečno Grangerová! To prostě nejde..." Z posledních sil se natáhla pro jeho ruku, uchopila jí a jemně stiskla. Neměla sílu stisknout jej víc. Pak stisk povolil a dívka zavřela oči. Tonksová, opírajíc se o Remuse se rozbrečela, on jen mlčky pozoroval nehybnou tvář nejchytřejší studentky ročníku, jakoby doufal, že mu opět stiskne ruku.



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 mrspapi mrspapi | E-mail | Web | 11. listopadu 2012 v 12:25 | Reagovat

takže
1. ten design:O
2. povídka nemá chybu!!

2 Marika Tepeš Marika Tepeš | Web | 11. listopadu 2012 v 16:28 | Reagovat

Oh, hlásím se o epilog!!
eh, počkat, jako v Rusku, Izraeli a kde? Jak to? Nechápu... Měla to být nadsázka nebo pravda?

3 Lau:) Lau:) | Web | 17. listopadu 2012 v 22:43 | Reagovat

Tak jo.
Abych to shrnula.
Poslední kapitola mi krapet vyrazila dech, to jo. Bylo to napsáno pro moje uspokojení skvěle-ačkoli ty nepíšeš jinak, než skvěle-aehm, jelikož jsem momentálně v jistém rozpoložení, to, že jsem se lekla tvého designu nespočívá v tom, jaký mám názor na tvůj konečný děj povídky. Epické finále aspoň tady...A žádný FAKE!!...Ty víš, Eil. :D
No...Skvělý, Hermjóna mrtvá, aspoň někdo vzal v potaz, že někdo důležitý-hlavní postava-taky jednou musí vzít za své a odklidit se ze života živých.:D
No, tím samozřejmě na nikoho nenarážím, já jen, když se válčí, tak pořádně, ačkoli v tom také nevidím žádné výhody, protože Severus Miu držel za ruku a já už v tom samozřejmě hned něco vidím a ona si umře, ale, i tak se mi to moc líbilo. Tímhle celým komentářem vlastně chci říct, že to vůbec nemělo chybu.
Věděla jsem, že když často upozorňuješ na to, že děj je předem určený, že se nám zaručeně nebude úplně zamlouvat, ale myslím, že mě se tohle líbí.
A tvůj styl psaní nemůže nikoho nějak invalidovat. Ty jsi prostě svá, komu se to nelíbí-"Get out from here,"-no jednoduše řečeno, nemusím se tu rozepisovat a rozvádět myšlenky úplně do jinam-HLÁSÍM SE O EPILOG. Ačkoli nejsem pro natahování a rozepisování děje, když už jednou něco skončí, ale v mnoha povídkách jsem svůj názor přehodnotila, takže samozřejmě i u tebe.
Z nadpisu člověk neví, co očekávat, ale myslím, že pak se to uvedlo směrem, kterým jsme sami nečekali.
Mám-li ještě více Ti dokázat, jak je pro mě další pokračování důležité-v podstatě na tom závisí celý můj život-tak se nenechej prosit, Nightová!

:D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama