Fénixova cesta - Kapitola prvá

18. ledna 2012 v 20:41 | Eileen Nightová |  Fénixova cesta
Ha! Opustili jste mě všeci a múzu jste vzali sebou, co?! Čistě a jednoduše...není čas no :/ a poslední dobou ani inspirace...V této povídce bych chtěla zachránit Brumíka, Sevíka, Dubíka a zjistit, že můj oblíbený učitel je *****, třeba by se m pak přestal líbit... :D Nu což ale, první kousililínek je pravda, hlavní hrdinka a pravděpodobně budoucí Mary Sue jsem já, i když to je psáno ve třetí osobě :DDD Zrovna jsem dočetla HP6, z toho taky ta věta a hodlám se nějak tak držet knih (né děje, myslim tu haldu papíru potištěnou černejma písmenkama :DD)... I s délkou to je přehnaný, ale...stěžujte si do komentů :DD zatím báj


vysvětlivky: kurzíva + tučné písmo = me :D
kurzíva = příliš inteligentní mé druhé já :DD


Zírala na poslední větu. Ještě mu zbývá jeden poslední, zlatý den krásného klidu, který si může s Ronem a Hermionou vychutnat... Po tvářích jí stékaly slzy. "Seš blbá, nebreč," zamumlala dívka, s neúhlednou palmičkou špinavě hnědých vlasů a podivně zabarvenýma očima. "Umřel jenom Brumbál." pronesla tiše do záře lampičky. Ale ten pohřeb...to je krásně napsaný. Není, jenom je toho na tebe poslední dobou moc. Na mě? Nevim kdo má kruhy pod očima, že by se na nich mohl Dobby houpat! Gr..Dobby taky umře! Hlasitě posmrkla a natáhla se po mobilu. Nokia z posledních sil zasvítila, aby na pokraji vybití ukázala majitelce čas. Super, zase jedna a ráno vstávat v pět...bych ty učitele normálě mohla strašit. Kdybys nechodila k počítači a radši si četla přes den..Nepapouškuj, už tak jí mam dost...Odfrkla si, když si vzpomněla na spor s mámou, opět, kvůli škole. Neohrabaně, unaveně vstala (zamotala se jí noha do deky a rozmázla se na koberci v pokojíku) a došla k oknu. Lampa na ulici zablikala a zhasla. Vzpomněla si na jeden obrázek, ušklíbla se a potichu vyšla z pokoje, doběhla ke schodům a mazala do obýváku. Čapla kabát, kozačky a mířila ven. Tentokrát se přerazila o jakousi krabici. A kam nemůže čert, tam nastrčí dveře. Vypadla ven, přímo do sněhu. Postavila se a proběhla úzkou uličkou na zahradu. Ach ano, sníh byl docela těžký, ale ne zas tak mokrý. Několik kroků, branka, mohutný skok. Zaštěkal pes. "Goldie, dyť jsem s tebou byla, pšt." polohlasně zavolala na psa, otočila se a zamířila na louku...Stála na místě a pozorovala svoje oblíbené souhvězdí. Ozvala se rána, dívce se zamotala hlava a pod vlastní tíhou klesla k zemi...

Od této chvíle to bude smyšlené,ale to nad tímhle se opravdu stalo! :-D

Otevřela oči. Ležela na zemi v nějakém parku, na zemi sníh. Už ti dokonale hráblo! Mě? Kdo běžel ven? Vstala, rozhlédla se. Nic jí to neříkalo. Nebo snad ano? Pak zahlédla známou postavu. Co?! Jojo, hráblo mi, co ten tady dělá? Počkat a co tady vlastně dělám já?! Halucinace, jinak nevím...
Když k ní došel, se zklamáním zjistila že to halucinace nejsou. "Sabrin, ...?" "Nevím pane," pokrčila rameny. Učitel německého jazyka se podíval kamsi za ní a pak konstatoval: "Někdo na tebe čeká, pojď..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 narcisaa-malfoy narcisaa-malfoy | Web | 19. ledna 2012 v 14:33 | Reagovat

Krásná kapitlovka, moc se Ti povedla! =)
Sem zvědavá na pokračování! =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama